JINOČANY

Okres Praha-západ. Kraj Středočeský.

Název obce Jinočany je poprvé, tj. r. 1352, zmiňován v souvislosti s kostelem na Krtni,
k jehož farnosti náležely Jinočany spolu s vesnicemi Třebonice a Chrášťany. Ještě starší je však zápis o dvoru Mirešice, který je dnes součástí Jinočan. Již v roce 1279 koupil tento dvorec opat Břevnovského kláštera Kristián od bratří Vokmara a Viléma z Paběnic. Jako majetek Břevnovského kláštera se Jinočany připomínají ve 14. století. Břevnovský opat uvádí Jinočany v majetku kláštera r. 1405.

Od barev Břevnovského opatství jsou odvozeny základní barvy, tj. bílá a modrá navrhovaného znaku obce Jinočany. Vlnky na dolní části znaku vyjadřují založení rybníku na mirešickém statku, který byl majetkem opatství. R. 1406 jsou Jinočany (villa Ginoczany) pronajaty v léno, jehož "nápravcem je zřízen Staněk a odvádějí 30 měřic obilí a při každém sv. Jiří 18 a při Havlu rovněž 18 grošů rázu pražského jako úrok od popluží". Jirchář, který byl v letech 1428-1433 majitelem domu na Starém Městě Pražském, se psal Blasius Rimmer de Jinočan. Císař Zikmund dává Jinočany spolu s dalšími 34 vesnicemi Starému Městu Pražskému r. 1437 a o 22 let později zastavuje ves Pražanům i král Jiří Poděbradský.

Od druhé poloviny 15. století se zmiňuje pražská měšťanská rodina Čakovských. Jejím významným členem byl Ondřej, který ke svému jménu připojuje titul "z Jinočan". Ten si r. 1512 kupuje od Zdeňka Sezema z Ústí tvrz Tryskovice v brandýsském okrese, r. 1514 je purkrabím na Ploskovicích a v letech 1515-1519 spravuje panství nejvyššího purkrabí království Českého Zdeňka Lva z Rožmitálu. S Ondřejem Čakovským z Jinočan vymřel jeho rod
r. 1546. Ondřej z Jinočan měl ve znaku dveře se dvěma panty. Proto se objevuji dveře
v navrhovaném znaku obce. Ferdinand I. odebral Jinočany r. 1547 Starému Městu Pražskému pro odboj a spolu se Zbuzany a Kněževsi je prodal 27. listopadu 1548 Smilovi ze Stoječic za 750 kop grošů českých. R. 1552 se stává dědičkou Jinočan Marta, dcera Smila ze Stoješic. Koncem 16. století je zmiňováno jméno jinočanského rolníka Jana Kozáka. Rodina téhož jména žije v Jinočanech dodnes. Obec byla vrácena Břevnovskému klášteru v r. 1623.
R. 1689 jsou Jinočany připojeny k panství Tachlovice.

Podle Josefského katastru bylo r. 1795 v Jinočanech 19 domů a o 55 let později bylo ve Stabilním katastru vedeno jen 26 stavení. Poměry v obci se zásadně změnily po té, co se na jejím území začala těžit železná ruda, tj. od poloviny 19. století. Od té doby začíná nebývalý rozkvět obce. V r. 1890 bylo v Jinočanech již 57 domů s 366 obyvateli, za 10 let stoupl počet vesničanů na 546 a v r. 1910 dosáhl čísla 758: Od té doby je počet obyvatel Jinočan více méně stabilizován a nezměnil se podstatným způsobem ani po definitivním zastavení těžby
v r. 1964. Překřížená kladívka v navrhovaném znaku obce vyjadřují význam hornictví v historii Jinočan.

Popis znaku:

Modro-stříbrně polcený štít. Vpravo zlatý, levý - polovina vrat s kováním, pravý - vlevo kolmo položený mlátek šikmo přeložený želízkem, obojí černé. V patě tři vlnitá břevna opačných barev.

Současnost:

Počet obyvatel 811. Starosta – Josef Galert, místostarosta – MUDr. Karel Linhart, obecní zastupitelstvo – Ing. František Koníček, Vladislav Jabůrek, Petr Helt, Václav Kamarýt. Kronikářka – Jaroslava Rohlíčková.