Historie mlýna Rutice,
aneb jak přišel rod Špačků do mlýna

František Špaček, syn Josefa Špačka, rolníka z Jinočan č. 2 a jeho žena Marie, dcera Jana a Alžběty Kozákových, majitelů statku v Jinočanech č. 16, koupili v roce 1860 mlýn Rutici Na Cikánce č. 29 (Kosoř). Zaplatili za něj 7 400 zlatých, tj. 14 800 tehdejších korun panu Mildnerovi, dosavadnímu mlynáři.

František Špaček s manželkou Marií měli celkem 12 dětí, z nichž pouze tři se dožily dospělosti – dvě dcery Anna a Marie a syn Karel, který se narodil v roce 1863. Mlýn Rutice drželi až do roku 1890, v kterémžto roce o mlýn přišli nešťastnou náhodou a to exekuční dražbou. V dražbě koupil mlýn František Holeček, rolník z Třebenic č. 8 za 3 060 zlatých a pronajal jej synovi Františka Špačka - Karlu Špačkovi a jeho ženě Anně, dceři řídicího učitele Bauše ze Stodůlek. V roce 1901 jmenovaní manželé mlýn opět od pana Holečka odkoupili za 3 700 zlatých.

V roce 1911 byla postavena střední jednopatrová budova v uličce mezi původním nízkým stavením a stodolou. Stavbu provedl stavitel V. Majer z Černošic za 3 200 korun, mimo prací truhlářských, které si provedl Karel Špaček sám.

Rod Karla Špačka.

Karel Špaček s chotí Annou měli 7 dětí. Z nich 2 chlapci Karel a Štěpán zemřeli v útlém věku. Další syn Jiří se narodil v roce 1904, dcera Ludmila v roce 1906, Marie v roce 1908, syn Soběslav v roce 1910 a Václav v roce 1915. V roce 1917 v první světové válce zemřela matka Anna Špačková na zápal plic. Otec osiřelých dětí požádal paní Boženu Machovou, která trávila prázdniny se svou dcerou u sousedů na Cikánce a jíž padnul manžel ve válce, aby přijala místo hospodyně ve mlýně. Paní Machová nabídku přijala a starala se výborně o hospodářství a stala se i pečlivou a laskavou matkou osiřelým dětem. Ve mlýně zůstala 4 roky a ty nutno označit za velmi šťastná léta v historii života ve mlýně. Po jejím odchodu se vedení hospodářství ujala dcera Ludmila. Ta byla po absolvování obchodní školy původně zaměstnána v Praze v účtárně Odkolkových mlýnů ve Vysočanech.

V roce 1924 dne 14. července zamřel tragickou smrtí ve mlýně otec Karel Špaček. Po něm vedl mlýn Václav Koníček z Nučic. V té době se dcera Ludmila seznámila s panem Antonínem Heřmanem, nájemcem Šarbochova mlýna na Cikánce. Sňatkem Ludmily s Antonínem získal mlýn v roce 1925 opět hospodáře. Manželé Heřmanovi měli dvě děti: Zdeňku nar. 1926 a Karla nar. 1929.

Syn Soběslav Špaček, dědic mlýna Rutice, zůstal u Heřmanů v učňovském poměru. Pak odešel do velkomlýna v Litoměřicích a v roce 1933, po uplynutí nájemní smlouvy pana Heřmana, Soběslav mlýn převzal. Po vypuknutí druhé světové války byl mlýn v roce 1939 uzavřen.

V roce 1935 se Soběslav Špaček oženil s Miladou Ševčíkovou z Ořecha, sestrou Emila Ševčíka, člena a pokladníka Organizace národního odboje. Většina členů této organizace byla 22. února 1941 zatčena Gestapem. Špačkův mlýn prožil krutost fašistické války. Gestapo pátralo ve mlýně po dokladech Emila Ševčíka, kterého věznili a mučili a v roce 1944 popravili. Tragedii z dokladů, poznámek a dopisů zpracoval spisovatel Gustav Bareš v knize „Malý kousek nebe“ v roce 1963.

Manželé Soběslav a Milada Špačkovi měli 4 syny v letech 1937 - Kamila, který však zemřel na záškrt v roce 1941, dále Karla - 1942, Oldřicha - 1944 a Ladislava – 1945. V prostorách zavřeného mlýna postavil Soběslav Špaček dvě bytové jednotky pro své dva nejmladší syny. Sám byl zaměstnán jako tesařský dělník v tehdejším národním podniku Tatra Radotín, kam denně dojížděl z Cikánky na kole. Zemřel v roce 1979 a jeho manželka Milada zemřela v roce 1982.

Po jejich smrti prodali tento 300 let starý mlýn Rutice jeho dědici manželům Pavlu a Anně Kunstovým. Z původních stavení stojí v dnešní době pouze objekt vlastního mlýna v pravé části dvora a ostatní obytné a hospodářské části mlýna včetně patrové přístavby z roku 1911 jsou zcela zbourány a odstraněny.

Pamětníci a obyvatelé mlýna vyprávěli o častých povodních v údolí Radotínského potoka, které vždy vážně ohrozily život ve mlýně. V roce 1926 byl mlýn zatopen povodní z prudkých dešťů a přízemí bylo zaplaveno do výšky 1 metru. Po tři dny byl prý mlýn zvenčí nepřístupný. Průtrž mračen se pak opakovala ještě příští rok a pak po delší přestávce ve stejně mohutné síle v letech 1940 a 1949 (?).

K 50. výročí úmrtí zakladatele současného rodu Karla Špačka byla v roce 1974 založena tradice setkání všech žijících příslušníků rodu: „Slet Špačků“. Slet se konal po dvakráte na zahradě za mlýnem a po prodeji mlýna se koná dále vždy u jednoho z členů rodu. Této krásné tradice se každoročně zúčastňuje velká většina ze současných členů rodu Špačků.

Sepsáno podle dochovaných písemných vzpomínek Marie Vackové-Špačkové *1908.